Šéfka nevládní platformy Byznys pro společnost Pavlína Kalousová se před několika dny vrátila z Norska. S možná překvapivým zjištěním, že si tamní odborníci na diverzitu a genderová témata rozhodně nemyslejí, že by zrovna tato severská země, která obvykle slouží jako vzorový příklad, nabízela ideální recept na genderové štěstí... Proč? Své postřehy sepsala do blogu, který vám předkládáme.
Čtyřicet procent žen v dozorčích radách norských kotovaných firem se stalo po mnoho let jakýmsi symbolem úspěchu války za rovnější zastoupení žen ve vedení v Evropě. Někteří při výrazu kvóty tasí zbraně, jiní v nich vidí světlo pro ženy na konci tunelu a norskou zkušenost skloňují ve všech pádech.
Ano, Norsko patří mezi ty země, které téma žen a mužů řeší snad nejdéle. Měla jsem možnost před více než týdnem navštívit přední odborníky na diverzitu a gender v norském Oslu, kam náš Byznys pro společnost v rámci projektu Bereme ženy na palubu vzal skupinu jedenácti lidí z firem i veřejné a státní správy. Nabízí skutečně Norsko recept na genderové štěstí? Norové si to rozhodně nemyslí.
Kvóty řeší to, co mají, ale víc od nich nečekejte
Boj za vyšší šance pro ženy má své hodnotové i ekonomické stránky. Klíčem pro úspěch kvót je ale shoda na tom, že pokud se ve společnosti nedaří prosadit věc, která je správná, je třeba jí pomoci prosadit zákonem. Věc u nás nevídaná.
Norsko zavedlo kvóty poté, co se dlouhodobě nedařilo zvýšit zastoupení žen ve statutárních orgánech. Někdejší ministr průmyslu a obchodu Ansgar Gabrielsen z konzervativní strany dal velkým firmám jasný signál. “Buď do čtyř let zlepšíte situaci dobrovolně, nebo vám to nařídím.” A to se také stalo.
Přestože jejich zavedení provázely bouřlivé diskuse, kvóty splnily to, co měly. Dnes jsou v norských veřejně obchodovaných firmách ženy i muži zastoupeni mnohem rovnoceněji. Navíc, povinnost rovnějšího zastoupení je součástí obchodního zákoníku. Nedodržení tohoto principu by mohlo vést až ke zrušení společnosti.
Že by skvělá zpráva? Pro ženy v dozorčích radách jistě, zůstalo však pouze při tom. Více žen kvóty do samotného vedení podniků, tedy do top managementu, nepřivedly. Zastoupení mužů v nejvyšších výkonných funkcích ve firmách za posledních deset let nezaznamenela skoro žádnou změnu.
Izolovaná řešení nefungují
A tak Norsko čeká další fáze uvažování o tom, jak dostat ženy nejen do vedení, ale i do privátního sektoru, kde stále jasně dominují muži. Norským paradoxem se totiž stalo, že téměř dvě třetiny žen, jejichž zaměstnanost je v Norsku jedna z nejvyšších, ne-li nejvyšší, v zemích OECD, pracuje převážně ve veřejném sektoru, ve školství nebo zdravotnictví.
Zhruba třetina z nich také na částečné úvazky. Právě silná role role státu jako zaměstnavatele může být podle Norů za vzniklým paradoxem.
Norsko pro nás, i přes paradox, který se snaží řešit, může být inspirativní v mnoha ohledech. Tím prvním je, že jednotlivé fenomény neexistují v bublině. Chceme-li více žen do vedení, nemůžeme se ukonejšit představou, že pouze kvóty pro pár kotovaných firem situaci vyřeší.
Chceme-li více žen do práce, musíme vědět, že máme více vysokoškolsky vzdělaných žen než mužů a je škoda, přichází-li společnost o tolik talentů. Musíme zmírnit bariéry pracovního trhu, podpořit vyšší flexibilitu práce, prosadit vhodnější rodinnou politiku nebo také, jako v Norsku, zapojit více muže do péče o děti. A tak dále a tak dále.
Zajímavé je jistě, že i Norsko nově dospělo k tomu, že je třeba integrovat jednotlivá, takzvaná lidskoprávní témata pod vlajku diverzity. Krom genderu také věk, handicap, LGBT, etnický původ a další. Právě připravovaná legislativní norma má řešit nový celkový pohled na diverzitu a inkluzi. Klíčem je provázanost, srozumitelnost i efektivnější využití zdrojů.
A tak norská zkušenost může být vlastně dobrá zpráva pro oba tábory, pro odpůrce i zastánce kvót. Izolovaná řešení nefungují a na situaci je třeba se dívat komplexně. Koncept diverzity, který jednoduše integruje různé skupiny a lidskoprávní témata, ukazuje svůj inovační potenciál, a navíc poskytuje příležitost obrousit hrany tohoto, u nás zatím nevyřešeného sporu.
