ROZHOVOR: Umělá inteligence do škol - Inovace ve výuce i nové šance pro ženy v technologiích

O umělé inteligenci by se měly děti dozvědět nejlépe už na základní škole, lépe je to připraví na budoucnost. V rozhovoru pro Byznys pro společnost to uvedla Eva Nečasová z organizace AI Dětem, která vzdělává v tématu umělé inteligence nejen děti, ale především učitele.

„Často se stává, že jsou učitelé přetížení, mají málo času kvůli nedostatku kvalifikovaných kolegů, a jsou zavaleni přípravou na hodiny a hodnocením. Učitelé pak často nemají dostatečný přehled o tom, co děti skutečně zajímá, jak se chtějí rozvíjet, co jim jde a co ne. Výsledkem je, že výuka je neefektivní. Skrze naši aplikaci se snažíme shromažďovat data, která nám říkají, co si děti odnášejí z hodiny, a tato data předáváme učiteli,“ říká v rozhovoru Eva Nečasová.

Eva Nečasová byla hostem podzimní konference Ženy v technologiích, kterou jsme pořádali v rámci naší platformy pro ženy Future is Female: odkaz zde

ROZHOVOR

Zeptali jsme se i na to, jak umělá inteligence může napomoci ženám se více zapojit do technologických oborů.

Vedete organizaci AI Dětem, čemu se konkrétně věnujete?

Učíme učitele a děti o umělé inteligenci (AI). To znamená, že jim poskytujeme materiály a nástroje, které mohou využívat ve výuce. V současné době se zaměřujeme na zhruba pět projektů. Ten první spočívá v tvorbě kurikula pro umělou inteligenci pro základní a střední školy. Máme zhruba 50 metodických materiálů, které obsahují návody, jak mohou učitelé začlenit téma AI do různých předmětů. Nesoustředíme se pouze na informatiku, ale i na ostatní předměty.

Také vyvíjíme aplikaci, kterou jsme nazvali Tiny. Tiny by měl být asistent učitele pro formativní hodnocení a měl by poskytovat učitelům to, co považujeme za nejdůležitější, a to jsou data. Často se stává, že jsou učitelé přetížení, mají málo času kvůli nedostatku kvalifikovaných kolegů, a jsou zavaleni přípravou na hodiny a hodnocením. Učitelé pak často nemají dostatečný přehled o tom, co děti skutečně zajímá, jak se chtějí rozvíjet, co jim jde a co ne. Výsledkem je, že výuka je neefektivní. Skrze naši aplikaci se snažíme shromažďovat data, která nám říkají, co si děti odnášejí z hodiny, a tato data předáváme učiteli. V horizontu roku či dvou plánujeme generovat navazující vzdělávací obsah. Cílem je vytvořit komplexního asistenta pro učitele, který bude v budoucnu ovladatelný hlasem a bude sloužit jako tandemový parťák učitele. Takto se v současnosti zaměřujeme na vývoj.

Co přesně znamená, že aplikace Tiny bude asistovat učitelům? Předpokládám, že to znamená, že děti budou do aplikace nahrávat nějakou zpětnou vazbu, nebo bude učitel do aplikace zadávat informace, které má o žácích z dané hodiny? Jak to bude fungovat v praxi?

Kdyby učitelé museli do aplikace zadávat data, rozhodně bychom jim tím práci neusnadnili. Místo toho aplikace obsahuje aktivity, které mají děti provádět během hodiny, a tyto aktivity nám pomáhají zjistit, co si z hodiny odnášejí. Děti učíme pomocí třífázového modelu: v první fázi, tzv. evokaci, děti odpovídají na krátké otázky, které nám ukážou jejich předchozí znalosti, tedy co již vědí, než vůbec začnou učivo. Poté následuje fáze uvědomění, kdy děti pracují s materiály – mohou to být pracovní listy nebo třeba výprava do přírody. Na konci hodiny máme připravené aktivity v aplikaci, jako jsou otevřené otázky, kvízy nebo hry, které nám ukazují, co si děti odnesly. Aplikace zároveň analyzuje, zda byly dosaženy vzdělávací cíle. Je navržena tak, aby děti bavila.

Ráda bych zmínila ještě jeden projekt, na kterém pracujeme, a to přímo školení učitelů. Máme tým 28 lektorů, kteří jezdí po celé České republice a školí učitele přímo ve sborovnách. To se ukazuje jako nejefektivnější způsob, protože učitelé nemají čas si sami otevírat materiály a někdy mají i obavy. Na školeních tento strach rozbíjíme. Vzděláváme také budoucí učitele na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, ale plánujeme tento předmět rozšířit na všechny pedagogické fakulty a vytvořit infrastrukturu, abychom mohli školit i pedagogy na jiných fakultách, pokud o to projeví zájem.

Chceme také pomoci ke změně ve vzdělávání, zefektivnit procesy a zpříjemnit je pomocí AI. Od příštího roku začneme s testováním na deseti pilotních školách, kde budeme sledovat, jak náš scénář systémové změny funguje. Chceme mít různé školy – malé, velké, školy s vysokou segregací. Po dvou letech bychom chtěli popsat výsledky a začít proces škálovat tak, aby školy mohly implementovat na míru vyvinuté strategie pro změnu.

Myslíte, že začít učit základy umělé inteligence už na základní škole je krok správným směrem, nebo by se to mělo začít učit spíše na středních školách?
My začínáme s výukou AI ve třetí třídě. Dětem vysvětlujeme základní teoretické koncepty a na druhém stupni začínáme s praktickými dovednostmi – jak například používat různé aplikace. Věk 13 let je u některých aplikací limitem, protože děti se ještě nemohou dostatečně dobře vyjadřovat a využívat pokročilé nástroje, jako například chatboty. Proto začínáme s těmito aplikacemi až na druhém stupni.

A jak vysvětlujete dětem na prvním stupni, co vlastně umělá inteligence je?

Na prvním stupni, konkrétně od třetí třídy, máme lekce o robotech, které jsou zaměřeny na informatiku. Tyto lekce zahrnují 9 témat, která se týkají základních principů AI a robotiky.

Jak může umělá inteligence ovlivnit osobní život jednotlivců, zvlášť pokud jde o rovnováhu mezi technologií a mezilidským dialogem? Nebojíte se, že lidstvo ztratí schopnost komunikovat mezi sebou?

Toto je zajímavá otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Technologie jsou nástroje, a je to na každém jednotlivci, jak je využije. V současnosti vidíme rostoucí závislost na technologiích – nikdo dnes nedokáže fungovat bez telefonu. V budoucnu budeme ovládat technologie výrazně jinak, vnímám hodně trend hlasového ovládání. Interakce by tak mohla být přirozenější a tím pádem by to mohlo řešit některé negativní důsledky, kterým čelíme v současnosti.

A jak může umělá inteligence pomoci ženám, zejména v technologických oborech? Jak to může změnit jejich přístup k těmto profesím?

Podle mého názoru je to hodně o tom, jaké mají ženy představy o IT. Myslím si, že často existují dvě hlavní bariéry. Za prvé, chybí dostatečné vzory – ženy, které by v tomto oboru mohly sloužit jako inspirace. Za druhé, mnoho žen si představuje, že IT je něco extrémně náročného, téměř nedostupného. Když si představí IT, vidí programování, složité kódy, hackery a podobně.

S příchodem umělé inteligence se ale domnívám, že dochází k určité demokratizaci tohoto povolání, které bylo dříve vnímáno jako ryze technické. Naopak si myslím, že ženy by se měly v těchto oblastech aktivněji uplatňovat. Chybí zde totiž jejich pohled, což je problém. Často totiž přetrvává klišé o „ajťácích“ jako o sociálně odtažitých jedincích, což je nejen zastaralý, ale i škodlivý stereotyp.

Dnes, kdy technologie pronikají do všech oblastí našich životů, je klíčové, aby byly inkluzivní a přístupné, aby se s nimi lidem dobře pracovalo.

 A právě tohle jsou oblasti, kde ženy mohou výrazně přispět. Mají často přirozený cit pro etiku, design uživatelských rozhraní a způsob, jakým technologie ovlivňují každodenní život. Proto je důležité, aby se ženy zapojily do profesí, které s těmito tématy souvisejí, jako je vývoj umělé inteligence. Taková práce totiž není jen o technických dovednostech, ale také o tom, jak technologie skutečně používáme a jak ovlivňují společnost.