Jak jsme na tom s ženami ve vedení českých zpravodajských médií? Někde mezi Keňou a Mexikem

Nová platforma s názvem „Future is Female“ založená Byznys pro společnost pořádala první kulatý stůl, tématem byly Ženy v médiích. Unikání data zde představila odborná asistentka Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity, Marína Urbániková. Vyplývá z nich, že situace žen pracujících v českých médiích není dobrá.

Jak se dnes cítí ženy, které pracují v českých mediálních domech? Mají stejné šance a příležitosti, jako jejich mužští kolegové? Data jasně ukazují, že situace v Česku není zdaleka v pořádku. Platforma „Future is Female“ chce pomoci hledat cesty, jak tuto situaci zvrátit.

Cílem platformy Future is Female je představení výrazných ženských osobností z různých oborů a profesí v byznysu, v akademické sféře a ve vědě, ve veřejné správě, v médiích apod. Prostřednictvím kulatých stolů a otevřených debat chceme ukázat postavení, potenciál a přínosy ženských osobností v různých odvětvích a z různých úhlů pohledu. Chceme se věnovat jejich kariérním a profesním potřebám v jednotlivých životních etapách a jejich rozvoji. Platforma chce být hybnou silou na podporu postavení žen v naší společnosti. Chceme prezentovat úspěchy a potenciál žen. Chceme podpořit dialog, vzájemnou inspiraci a networking mezi ženskými osobnostmi napříč obory a profesemi. Společně chceme překlenovat genderové stereotypy a předsudky.

Organizátorem platformy je aliance odpovědných firem Byznys pro společnost v partnerství se společností Edenred.

Odpovědný byznys je v těchto otázkách mnohem dál než třeba státní správa nebo například veřejnoprávní média. Proto propojujeme ženy z různých oborů a profesních skupin s ženami odpovědného byznysu, které ve svých firmách dokázaly prosadit nejen principy rovných šancí a mohou tak být inspirací dalším. 

Vraťme se ještě k datům, které zazněly v prezentaci Maríny Urbánikové. Například ukazují, že z 28 redakcí jsou na pozici „šéfredaktor“ pouze dvě ženy. To nás v porovnání s ostatními zeměmi světa řadí se sedmi procenty mezi Keňu a Mexiko, zatímco například v USA je ve vedení redakcí celkem 44 procent žen, ve Finsku 36 a ve Velké Británii 35 procent.

Marína Urbániková si nad daty položila otázku, proč tomu tak je a z unikátních rozhovorů se zhruba pěti sty pracovníky mediálních domů zjistila možné příčiny: jde o časově náročnou profesi s nepravidelnou pracovní dobou a s tím související pracovní přetížení, nízké finanční ohodnocení. Téměř čtvrtina novinářů a novinářek pracuje jako OSVČ, což jim nedává pocit jistoty a stability. Chybí lepší podmínky pro slaďování pracovního a rodinného života, jako je podpora ve formě školek či dětských skupin, možnosti menších úvazků, ale i komunikace s rodiči (v médiích převážně ženami), které práci načas kvůli dětem přerušili. Výzkum obsahoval i konkrétní citace, například: „Šéf se mě zeptal, co ze mě bude mít, když bude dítě nemocné. A k čemu mu budu, když budu chtít další. Nezastal se mne nikdo, proto jsem změnila redakci i zaměření“ nebo „Bývalý nadřízený mi řekl, že neví, co by v redakci dělal s matkou tří malých dětí.“

Ženy z českých médií odcházejí nejčastěji proto, že jim zaměstnavatel neumožní kombinovat práci a rodinu nebo proto, že zaměstnavatel nebyl ochotný vytvořit takové podmínky. Dalšími důvody jsou sexuální obtěžování, podceňování, zpochybňování kompetencí a schopností, potýkají se s předsudky a stereotypy („ženská tomu nemůže rozumět, měla by jít radši do kuchyně vařit manželovi oběd“ nebo „je to frigidní feministka, co nemá chlapa“).

Jak se ukázalo na úterní debatě, mnohé české mediální domy již začínají tuto situaci řešit. Média mají na společnost významný vliv – nastolují veřejnou agendu. Pokud je v redakci nerovnováha, respektive pokud redakce nedodržují principy diverzity, pak často chybí i diverzita v obsahu toto, co produkují.

Platforma „Future is Female“ by ráda napomohla tomu, aby se tato situace změnila výrazně k lepšímu. Právě spolupráce odpovědného byznysu, jejich dobrá praxe a posílení networkingu nejen mezi ženami, může přinést pozitivní výsledky i v českých mediálních domech.

Rádi bychom také vyzvali české mediální domy k tomu, aby se připojily k Chartě diverzity a mohli se přidat ke stále rostoucí skupině odpovědných zaměstnavatelů nejen v Česku a mohli se inspirovat dobrými příklady, jak tyto problémy řešit.