Nová platforma s názvem „Future is Female“ založená Byznys pro společnost pořádala první kulatý stůl, tématem byly Ženy v médiích. Unikání data zde představila odborná asistentka Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity, Marína Urbániková. Vyplývá z nich, že situace žen pracujících v českých médiích není dobrá.
Jak se dnes cítí ženy, které pracují v českých mediálních domech? Mají stejné šance a příležitosti, jako jejich mužští kolegové? Data jasně ukazují, že situace v Česku není zdaleka v pořádku. Platforma „Future is Female“ chce pomoci hledat cesty, jak tuto situaci zvrátit.
Cílem platformy Future is Female je představení výrazných ženských osobností z různých oborů a profesí v byznysu, v akademické sféře a ve vědě, ve veřejné správě, v médiích apod. Prostřednictvím kulatých stolů a otevřených debat chceme ukázat postavení, potenciál a přínosy ženských osobností v různých odvětvích a z různých úhlů pohledu. Chceme se věnovat jejich kariérním a profesním potřebám v jednotlivých životních etapách a jejich rozvoji. Platforma chce být hybnou silou na podporu postavení žen v naší společnosti. Chceme prezentovat úspěchy a potenciál žen. Chceme podpořit dialog, vzájemnou inspiraci a networking mezi ženskými osobnostmi napříč obory a profesemi. Společně chceme překlenovat genderové stereotypy a předsudky.
Organizátorem platformy je aliance odpovědných firem Byznys pro společnost v partnerství se společností Edenred.
Odpovědný byznys je v těchto otázkách mnohem dál než třeba státní správa nebo například veřejnoprávní média. Proto propojujeme ženy z různých oborů a profesních skupin s ženami odpovědného byznysu, které ve svých firmách dokázaly prosadit nejen principy rovných šancí a mohou tak být inspirací dalším.
Vraťme se ještě k datům, které zazněly v prezentaci Maríny Urbánikové. Například ukazují, že z 28 redakcí jsou na pozici „šéfredaktor“ pouze dvě ženy. To nás v porovnání s ostatními zeměmi světa řadí se sedmi procenty mezi Keňu a Mexiko, zatímco například v USA je ve vedení redakcí celkem 44 procent žen, ve Finsku 36 a ve Velké Británii 35 procent.
Marína Urbániková si nad daty položila otázku, proč tomu tak je a z unikátních rozhovorů se zhruba pěti sty pracovníky mediálních domů zjistila možné příčiny: jde o časově náročnou profesi s nepravidelnou pracovní dobou a s tím související pracovní přetížení, nízké finanční ohodnocení. Téměř čtvrtina novinářů a novinářek pracuje jako OSVČ, což jim nedává pocit jistoty a stability. Chybí lepší podmínky pro slaďování pracovního a rodinného života, jako je podpora ve formě školek či dětských skupin, možnosti menších úvazků, ale i komunikace s rodiči (v médiích převážně ženami), které práci načas kvůli dětem přerušili. Výzkum obsahoval i konkrétní citace, například: „Šéf se mě zeptal, co ze mě bude mít, když bude dítě nemocné. A k čemu mu budu, když budu chtít další. Nezastal se mne nikdo, proto jsem změnila redakci i zaměření“ nebo „Bývalý nadřízený mi řekl, že neví, co by v redakci dělal s matkou tří malých dětí.“
Ženy z českých médií odcházejí nejčastěji proto, že jim zaměstnavatel neumožní kombinovat práci a rodinu nebo proto, že zaměstnavatel nebyl ochotný vytvořit takové podmínky. Dalšími důvody jsou sexuální obtěžování, podceňování, zpochybňování kompetencí a schopností, potýkají se s předsudky a stereotypy („ženská tomu nemůže rozumět, měla by jít radši do kuchyně vařit manželovi oběd“ nebo „je to frigidní feministka, co nemá chlapa“).
