Archiv článků

Stíhám svou každodenní roli ve firmě a doma? Mám kromě nezbytných úkolů čas i na sebe, na věci, které mě naplňují i mimo pracovní a rodinné povinnosti? Slyšet v práci zvolání „Žijeme kvalitní život?”, to nebývalo zvykem.

Za debatním stolem letos již třetí vzdělávací snídaně Byznys pro společnost, tentokrát s mottem “Jak podpořit kvalitu života v práci”se sešla opět vybraná společnost: Martina Grygar-Březinová (Sodexo Benefity), Drahomíra Mandíková (Plzeňský Prazdroj), Alena Střížová (dm drogerie markt), Lenka Čábelová (Microsoft), Petra Švecová (časopis Marianne) či Alexander Hanousek (Ekolamp).

Vybrané momenty z programu, moderovaného Pavlínou Kalousovou, si můžete projít v této FOTOGALERII

Byznys pro společnost se v rámci programu Diverzita+ snaží spolu s firmami hledat cesty, jak podporovat různorodost a flexibilitu v práci, aby z toho měla benefit společnost i lidé, kteří v ní působí.

Aktuální snídaně se zaměřila na vnímání potřeb zaměstnanců: Čím lidé ve firmě opravdu žijí a co řeší a jak kolem toho můžeme postavit i rozvojovou strategii firmy. Jeden příklad za všechny uvádí generální ředitelka Sodexo Benefity Martina Grygar Březinová, jejíž společnost letos začala nabízet mimo jiné i interaktivní školení zaměřená na diverzitu: “Zatímco ženy se díky workshopům a mentoringu dozvídají, jak zvládat své obavy, jak se prosadit, pro muže jsou programy zaměřené na téma emoční inteligence. Aby se všichni lépe vyznali v tom, jak pracovat s lidmi v různorodém týmu.”

Diverzita = Ziskovost

Právě téma srovnatelného prostoru pro ženy a muže ve firmě, aby se mohli spokojeně rozvíjet a vraceli to společnosti ve formě lepšího výkonu, je jedním z “ekonomických motorů” diverzity. „Například jeden z průzkumů mezi více než 50 tisíci zaměstnanci v 80 zemích ukázal, že týmy, které mají poměr zhruba 40 a 60 procent žen a mužů, jsou až o 21 procent lepší v ziskovosti,” vysvětluje hmatatelné přínosy podpory diverzity ve firmách Pavlína Kalousová z Byznys pro společnost, největší organizace na podporu rozvoje odpovědného, trvale udržitelného podnikání v ČR.

I proto se platforma snaží na vzdělávací snídaně pravidelně přivádět nejúspěšnější tuzemské manažerky, aby zaměstnanci měli možnost inspirovat se jejich příběhem a vizí. “Podporuju ženy, aby do toho šly, aby sebraly odvahu. Ty bariéry v práci existují a jsou pro ženy větší, než pro muže, to je realita,” říká Drahomíra Mandíková, členka nejužšího vedení Plzeňského Prazdroje. “Ale za pět let, co se diverzitě ve firmě věnujeme intenzivně, jsme se krásně posunuli – ať už z pohledu obsazování manažerských pozic, anebo z pohledu nejvyššího vedení. A přitom stačí dělat jednoduché věci.”

A to, že příklady táhnou, dokazuje rychle rostoucí počet firemních signatářů evropské Charty diverzity, jejímž národním koordinátorem pro Česko je právě Byznys pro společnost.

Vážně ještě potřebujeme židli?

Další snídaně na podporu diverzity v rámci projektu „Bereme ženy na palubu”, tentokrát o možnosti pracovat odkudkoliv, proběhne již 3. listopadu 2015. Zkuste si s námi zodpovědět otázku: Opravdu v dnešní digitální době ještě potřebujete kancelář s vlastní židlí? O volné vstupy na snídani se můžete hlásit prostřednictvím webu Diverzita.cz

Vzdělávací snídaně se konají v rámci projektu Diverzita 2013+ – Bereme ženy na palubu, který je financován z Norských fondů prostřednictvím programu Dejme (že)nám šanci, který v České republice realizuje Nadace Open Society Fund Praha

 

Další z úspěšné série neformálních diskusních setkání s osobnostmi českého byznysu, veřejného života a médií o diverzitě v práci, pořádané platformou Byznys pro společnost, pohostil tentokrát pražský Era svět.

Za debatním stolem vzdělávací snídaně s mottem “Jak podpořit kvalitu života v práci” se sešla opět vybraná společnost: Martina Grygar-Březinová (Sodexo Benefity), Drahomíra Mandíková (Plzeňský Prazdroj), Alena Střížová (dm drogerie markt), Lenka Čábelová (Microsoft), Petra Švecová (časopis Marianne) či Alexander Hanousek (Ekolamp).

To nejlepší z programu, moderovaného Pavlínou Kalousovou z Byznys pro společnost, nabízíme online:

#diverzita

#CSRcz

Vzdělávací snídaně se koná v rámci projektu Diverzita 2013+ – Bereme ženy na palubu, který je financován z Norských fondů prostřednictvím programu Dejme (že)nám šanci, který v České republice realizuje Nadace Open Society Fund Praha

V právním světě je považována za světovou expertku na pracovní právo. Nataša Randlová je ale také mámou tří synů a tvrdí, že česká společnost by se rychle měla přestat dívat skrz prsty na ženy, které s dětmi nechtějí strávit dlouhé roky doma – škodí to totiž nejen matkám, které pak těžko navazují v práci, ale i dětem, které neumí být samostatné.

Nejstarší syn se nedávno dostal na univerzitu ve Spojených státech, a když jí dal pročíst svou esej, dojalo ji to. Poprvé v životě jí veřejně vzkázal, že ho její přístup k výchově postavil na vlastní nohy a naučil tomu nejpodstatnějšímu – samostatnosti.

Nataša Randlová. Foto: Filip Singer

Nataša Randlová. Foto: Filip Singer

“Občas se cítím vinna, že doma nejsem dost často, že jsem nestihla všechny kroužky a vystoupení svých tří synů,” říká Nataša Randlová, partnerka advokátní kanceláře Randl Partners, kterou řídí společně se svým mužem Pavlem.

Nejmladšímu synovi je dvanáct, prostřednímu šestnáct a nejstaršímu synovi bylo dvacet. Ve své eseji napsal, že je hrozně rád, že jeho máma není “máma domácí”, že ho vedla k samostatnosti, že si řadu věcí musel vždy zařídit sám, a právě proto dnes může škole představit své vlastní aplikace. “Bylo opravdu moc hezké ty řádky číst, pochvaly se mi dostalo až teď, když děti dospívají,” vysvětluje Randlová.

Pokud si ale přestavujete ženu, která tráví dny i noci v práci a na vše ostatní má chůvy a hospodyně, hodně se pletete. Právničina je sice náročná a dodnes na pozicích partnera právních kanceláří mnoho žen nepotkáte, na druhou stranu je to povolání svobodné na řízení času.

Sedět na židli v době od do vás v této branži nic nenutí. Že leckdy na druhou stranu natáhnete noc? Že nemáte víkend? Že klient může zavolat kdykoliv? To je životní rozhodnutí.

Randlová nebyla prostě mámou na plný úvazek, která si na osm hodin “odskočí” do zaměstnání. A svým synům zase neodepřela právě to, čeho se “mámy domácí” občas bojí.

Když se chtěli naučit jezdit na snowboardu, koupila si ve svých necelých čtyřiceti letech prkno také a učila se společně s nimi. “Byla jsem asi nejstarší ženská na sjezdovce, synové mě samozřejmě brzy předčili a čekali na mě trpělivě u vleku, ale červenou sjet umím,” směje se. Skončila s tím před rokem kvůli úrazu kolene, ale letos plánuje snowboard znovu oprášit.

Pracovní právo? Tím se neuživíš!

Studovala právo ve Francii, s manželem byla během jeho studií  v USA, a poté co se stala advokátkou, se jednoho dne rozhodla  zkusit právo i z druhé strany. Stala se personalistkou ve velkém hotelovém řetězci. Psal se rok 1999.

Přečtěte si také:
PWC bude pomáhat zaměstnancům, kteří se zadlužili kvůli studentským půjčkám

Tam pochopila, že právníci se někdy opravdu chovají hrozně, a ani trochu se nesnaží formulovat cokoliv trošku srozumitelně. Ředitelům píšou rozbory, kterým laik prostě nerozumí. Generální ředitel jí dal vždy třicetistránkový právní elaborát se stovkou revizí do ruky, a prosil ji, ať mu stručně řekne, co se po něm vlastně chce.

V personalistice sice nevydržela dlouho, bez práva nemohla být, ale uvědomila si, že právě pracovní právo bude pro ni to pravé, od roku 2004 už žádné jiné služby nenabízí.

“Pracovní právo je hodně o emocích, o tom, jak firma dokáže pochopit chování člověka, v tom je to jiné. Navíc v Česku byla tato specializace v plenkách a leckdo mi na počátku říkal, že se tím neuživím. No, spletli se,” usmívá se. Dnes má již dost následovníků a pořád si myslí, že expertů na pracovní právo není nikdy dost.

Normální je prostě nekrást

Když začne mluvit o etice v práci, ztvrdnou jí trochu rysy. Popisuje jeden z nedávných případů, kdy nejvyšší soud nakonec řekl, že kuchařka v jídelně, která bez vědomí zaměstnavatele odnesla zbytky jídla domů, oprávněně dostala okamžitou výpověď pro závažné porušení pracovní kázně.

Pokud byste u jinak mile působící tmavovlásky čekali soucit, čekali byste marně. Vysvětluje, že tento judikát neboli průlomový rozsudek řadě podniků pomůže, a zároveň zaměstnancům konečně ukáže, že krádež se prostě trestá. A je jedno, zda jde o balík papíru na kopírce, džus ve firemní kuchyňce nebo třeba i ony zbytky jídla. Vždy je to majetek firmy. A to je někdy obtížné vysvětlit lidem v Česku ještě dnes.

Přečtěte si také:
Do roku 2020 pomůžeme půl milionu malých podniků, říká Drahomíra Mandíková z Prazdroje

Na druhou stranu naopak vysvětluje americkým firmám, že v Česku nebude nikdy stačit zaměstnanci říct: Vezmi si krabici a běž, zítra už tě nebudeme potřebovat. “Nadnárodní firmy chtějí mít často personální politiku jednotnou v celé skupině napříč zeměmi, a to prostě není vždy možné,” vysvětluje.

A když přijde řada na rodiče s dětmi, pokýve hlavou. “V tom jsme opravdu unikátní. Nikde jinde, pokud vím, nemusí držet zaměstnavatel ženě místo tři roky.” Hned na to dodá, že rozhodně není příznivcem  systému bez rodičovské dovolené, jen jí selský rozum říká, že ta správná cesta je někde uprostřed.

“V Česku si umí řada žen velmi dobře spočítat, jak rodičovský příspěvek  vyčerpat, aby hned navázal na další mateřskou dovolenou. Nejprve se narodí jedno dítě, přesně po třech letech další a žena naváže na další mateřskou a rodičovskou dovolenou na další tři roky. Jenže pak se tyto ženy diví, že je zaměstnavatel nechce,” vypráví.

Žena nejenže ztratí svoji kvalifikaci (v dnešním zrychleném světě se to stane hnedle), ale díky přirozené výměně zaměstnanců ve firmě, ztratí i kontakty a při návratu ji často nikdo nezná a mnohdy ani znát nechce.

“Potom dochází k nedůstojným řešením situací ohledně návratu nechtěného rodiče, které často vedou k soudním sporům,” říká právnička. “V ideálním světě bych si představovala, že firma podrží ženě místo například rok a půl. Pokud by se do práce pak nevrátila, dostala by od zaměstnavatele odstupné, a podnik by místo mohl obsadit někým jiným, nastálo,” říká.

Zároveň dodává, že na rodičovském příspěvku od státu by se nemuselo nic měnit, pokud by měla žena zájem být s dětmi doma, pobírala  by ho stejně jako dosud. “Ačkoliv se to zdá bizarní, myslím si, že by se podniky přestaly mladých žen, potenciálních maminek bát…”

Okolí by mělo ženu v kariéře podpořit, ne ji zrazovat

Sama se do práce vrátila vždy do půl roku po porodu, ale nikdy ne na plný úvazek. Postupně si přidávala dny. A volné pátky si držela hodně dlouho. “Vlastně, i když jsou kluci velcí, pátky se snažím aspoň občas držet volnější,” říká. Uvědomuje si ale, že v tom je zase práce právníka hodně flexibilní, protože si může naplánovat schůzky, jednání, práci, není připoután k židli ve firmě či v továrně. A uvědomuje si, že v řadě zaměstnání to mají ženy mnohem těžší.

Přečtěte si také:
Barbora Chuecos: Synův autismus nebereme jako tragédii, ale jako dar

“Cítím, že by se do práce dříve vracelo více žen, kdyby necítilo opovržení společnosti. V Česku se bohužel na rozdíl od zahraničí na pracující matky dívají pořád lidé skrze prsty,” říká. A ten červ zlosti a pohrdání nahlodá podle Randlové duševní pohodu i hodně silné ženy. Konečně ona sama připouští, že se vůči svým dětem cítí občas provinile.

Přitom je přesvědčena, že většina žen nechce být jen doma a starat se o děti a manžela, že si ženy velmi dobře uvědomují, že děti jednou odejdou a že chtějí dělat také věci pro svůj rozvoj. “V zahraničí je nemyslitelné, aby i nejbližší rodina, manžel, prarodiče, dávali ženě najevo, že má být do tří let s dětmi doma, jinak bude krkavčí matkou,” tvrdí Randlová.

“A to se musí změnit i tady. A základní rada, kterou se každý den řídím i já, je: to, co děláš, dělej rád a usměj se i na toho, kdo se na tebe mračí,” doporučuje.


 

Nataša Randlová, partnerka advokátní kanceláře Randl Partners. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Univerzitu Roberta Schumanna ve Štrasburku. Od ukončení studií se věnuje advokacii, v roce 2009 založila se svým manželem advokátní kancelář Randl Partners, jejíž hlavní specializací je pracovní právo a personalistika. Je také členkou České advokátní komory a Evropského sdružení advokátů specializujících se na pracovní právo a členkou pracovní komise pro pracovní právo Legislativní rady vlády. Externě přednáší na katedře andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V právním světě je považována za světovou expertku na pracovní právo a zaměstnanost. Významných ocenění má celou řadu, například v prestižním žebříčku Chambers Europe získala hodnocení Star Individual pro osobnosti s výjimečnou reputací v oboru. Foto: archiv Nataši Randlové Nataša Randlová, partnerka advokátní kanceláře Randl Partners

• Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Univerzitu Roberta Schumanna ve Štrasburku.

• Od ukončení studií se věnuje advokacii, v roce 2009 založila se svým manželem advokátní kancelář Randl Partners, jejíž hlavní specializací je pracovní právo a personalistika.

• Je také členkou České advokátní komory a Evropského sdružení advokátů specializujících se na pracovní právo a členkou pracovní komise pro pracovní právo Legislativní rady vlády.

• Externě přednáší na katedře andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

• V právním světě je považována za světovou expertku na pracovní právo a zaměstnanost. Významných ocenění má celou řadu, například v prestižním žebříčku Chambers Europe získala hodnocení Star Individual pro osobnosti s výjimečnou reputací v oboru.

Ve spolupráci s Gender Studies o.p.s. jsme uspořádali 17. září kulatý stůl pro zaměstnavatele v rámci projektu Celoživotní ekonomické dopady mateřství.

Účastníci workshopu o této problematice diskutovali s JUDr. Natašou Randlovou z advokátní kanceláře Randl Partners a s panem Janem Scheiderem, který má dlouhodobé zkušenosti z oblasti dětských skupin, rovných příležitostí a péče o předškolní děti. Zúčastnila se také Helena Skálová a Lada Wichterlová z Gender Studies, o.p.s., expertky genderových aspektů trhu práce.

_FIS3263       _FIS3260  _FIS3294 _FIS3264_FIS3276_FIS3277_FIS3297_FIS3291  _FIS3282 _FIS3290  _FIS3273   _FIS3314

Členka představenstva a ředitelka firemních vztahů a komunikace v Plzeňském Prazdroji Drahomíra Mandíková bere společenskou odpovědnost neboli CSR jako otevírání dveří k zaměstnancům, zákazníkům i partnerům firmy. Téměř u každého tématu, kterého se v rozhovoru dotkneme, dodá: důležité je, aby firma fungovala a prosperovala i za dvacet třicet let, a aby tomu tak bylo, musí se chovat odpovědně a udržitelně.

Když se před x lety stavěly v Česku a na Slovensku pivovary, nikdo neptal na spotřebu vody. Mnohé z nich měly spotřebu vody blížící se deseti litrům na litr piva. “A dneska? Teď zrovna jsme se bavili s technickým ředitelem, a naše podniky jako pivovar Velké Popovice a Radegast jsou pod třemi litry, což jsou i světově unikátní čísla. Ano, jsou za tím obrovské investice, ale je to propočítáno v business case, že se to vyplatí,” říká v exkluzivním rozhovoru pro MY89.cz členka představenstva a ředitelka firemních vztahů a komunikace v Plzeňském Prazdroji Drahomíra Mandíková, která má na starosti právě společenskou odpovědnost neboli CSR.

MY89: Bezmála 15 let děláte projekt Prazdroj lidem. Proč?

V regionech a pivovarech kde působíme, je svět kolem piva úzce propojený. S tím, že tam vyrábíme, že zaměstnáváme lidi, máme vliv na to, jakým způsobem prožívají svůj život. A je přirozené, že nás ten jejich život zajímá a myslíme na to, aby byl lepší, prosperující. Prazdroj lidem je snaha být v kontaktu s komunitou, která nás obklopuje.

Drahomíra_Mandíková_do-článku

MY89: Za ty roky už vidíte, kde jsou silné a slabé stránky programu. V čem jste se poučili? Je aktuální ročník jiný, než byly ty minulé?

Jsou věci, které měníme v podstatě každý rok a pak ty, co zůstávají, protože fungují dobře. Když začnu těmi, které vidím jako dobré – na prvním místě je to zapojení veřejnosti, což je pro mě klíč celého projektu. Na začátku sice je skupina odborníků, kteří jsou přímo z místa a předvyberou projekty. Ale to finální rozhodnutí, kam peníze mají jít, je na veřejnosti. Takže se lidé s projekty opravdu seznámí a vyberou ty relevantní. A rovněž to dává unikátní možnost místním neziskovým organizacím – nejde jen o získání grantu, ale zároveň šanci se zviditelnit, třeba proto, že se o ně zajímají místní média.

Na co se naopak díváme každý rok, jsou oblasti, které bychom měli podpořit. Na začátku to byla velmi široká oblast témat, od sociálních přes kulturu a sport, prostě co zvyšuje kvalitu života v regionu. Potom jsme po nějakou dobu říkali, že ten program podporuje „lepší budoucnost“, tedy budoucí generace. Aby ty projekty nebyly jednorázové, ale zaměřené na dlouhodobý efekt a udržitelnost, aby po nich něco trvale zůstalo.

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE

...5101516171819...


Signatáři

BPS – Byznys pro společnost, z. s.

Kontakty
Členské firmy
Přidejte se
Náš web
English

Spojte se s námi

Kontakty
Facebook
Twitter
LinkedIN